Ranní fretí krmení

Fajn. Úkol zněl jasně. Doplnit Píše a Alfovi zásobu granulí a vody, aby náhodou neumřeli, až je přepadne nečekanej hlad. Inu, připravil jsem si granule a vyčíhnul moment, kdy byli oba vzájemně zabaveni sami sebou a k tomu v dostatečně bezpečné vzdálenosti od vchodu do voliéry. Ha ha! Prej bezpečná vzdálenost. Byl jsem potichu jako myška, připlížil jsem se k voliéře a co nejtišeji jsem otevřel dvířka. Jenže fret Alf, též známý jako tchoř zubatý, se vyřítil rychlostí světla přímo proti mně, následován samozřejmě Píšou, přezdívanou tchoř bandita. Div jsem nebyl poražen na lopatky, ale podařilo se mi to ustát. Alfa jsem stihnul chytit, bleskurychle nasypat granule do mističky, Alfa k nim postavit, evakuovat se z voliéry a zavřít dveře. Ufff... jenže Píš byla venku a vycházející slunce se zlověs

tně odráželo v jejích vyceněných zubech. Pud sebezáchovy mi velel vzít nohy na ramena, ale přecejenom jsem musel banditu umístit zpátky za katr, než obrátí pokoj vzhůru nohama. Poskakovala kolem mě za hlasitého kvokání, couvala a dělala výpady... hu hu hu kvok, báječná sranda. Pokoušela se mě kousnout do nohy, ale nepovedlo se jí to, naštěstí jsem jí čapnul v letu! Samozřejmě si nezasloužila nic jiného, než pomazlení a podrbání svého lupičského kožichu. Nakonec byla bezpečně zajištěna ve svém obydlí a zbývala jednoduchá věc - doplnit vodu, naštěstí přístupnou z vnějšku voliéry :) Tolik k dnešnímu ránu a fretímu kvokání :)