Večerní řádění

Největší paráda. Dvounožec přišel a otevřel klec! Haha, myslel si, že bude v bezpečí na posteli. Taková pitomost, umím na ní přece vylézt. Radši se ale budu věnovat řádění s Alfíkem. Pořádně se před spaním proběhnout je ta úplně nejlepší věc na světě. Prolítneme celý pokoj, každý kout, všechno musíme prozkoumat. Máme tady i fontánku, ze které pijeme, ale dá se v ní i koupat.  A taky spostu hraček a věcí, které báječně šustí. Hračky - hlavně fialovou kuličku a gumový míček je potřeba pečlivě schovat, jenže Alfík je vždycky najde a chce mi je odnést. To nemůžu dopustit! Ta fialová kulička totiž skrývá perfektní věc - rolničku. A je moje, moje, moje.

Vaše Píšťalka

Polední siesta

Kdepak, kolem poledne mě nikdo rušit nebude. Zaujala jsem pozici pěkně stočená v dolíku našeho prostěradla, který jsem si předtím velmi pečlivě vytvořila. Alfík nechtěl být rušen už vůbec, takže se zahrabal kamsi hodně hluboko do útrob pelechu a nebyl z něj vidět ani chlup. Stočila jsem se do úhledného klubíčka, schovala zoubky i jazyk a zavřela oči. Zatímco jsem se oddávala sladkému snění, mám ten dojem, že se tu někdo objevil a okukoval mě, s takovou divnou černou věcí v ruce. Nenápadně jsem pootevřela jedno očko, abych nebyla spozorována a dál dělala, že tvrdě spím. Ta věc na mě také koukala, svým hlubokým lesklým sklem. Nevím co to má být, ale mám podezření, že ta věc nějakým způsobem zaznamenává naše obrázky. Občas v ní cvakne, sem tam se zablýskne. Nechápu, jak je možné, že tak rychle namaluje všechno, co zrovna vidí. Přece nemůže být rychlejší, než my fretky? Já tomu ale přijdu na kloub!

Vaše Píšťalka

Závěsný pelech není pro cvalíky

Tak toto je můj závěsný pelech, který jsem obdržela spolu s luxusní dvoupatrovou klecí Furet Tower. Pecka bejvák. Akorát z něj lezu, protože si mě někdo dovolil vyrušit ze spánku. Né, kecám, už jsem se ráno nudila, tak jsem musela začít dělat trochu randál, aby ti dva dvounožci nevyspávali zbytečně dlouho.

Je to super, zavrtám se tam a v klídku si schovaná pochrupuju. Akorát škoda, že se tam s Alfíkem nevejdem oba, to by totiž byl teprve parádní pelech. Bude nám muset být pořízen větší spacák. Nejsem chamtivá fretka, ale pelíšků chci hodně, hodně, hodně!

Fretí klec Furet Tower

Padlo rozhodnutí pořídit našim fretům nový super bejvák, prostě pořádnou klec. Vysnili jsme si legendární Furet Tower od Ferplastu, jenže její astronomická cena nás odrazovala. Až jednoho dne objevila moje drahá polovička e-shop, kde byl zrovna Furet Tower v akci s téměř 40% slevou a skladem poslední kus. Neváhali jsme a učinili objednávku. Klec prišla v pořádku a já musím uznat, že to byla výborná volba. Mají to ti Italové dobře vymyšlené. Všechny díly na sebe perfektně sedí, prostě paráda. Takže naši dva freti nyní obývají tento 1,6 metru vysoký dvoupatrový skvost.

Gumová slepice byla příliš daleko aneb nechoďte bosí!

Jakoby to ráno nestačilo, nevím co mě to popadlo, ale po příchodu domů se z totálně zamuchlaného hadru vynořila nejdřív jedna světlá chlupatá hlavička a toužebně hleděla směrem k dvířkům voliéry a chvilku na to i druhá, tmavá, chlupatá hlavička, která s hleděním neztrácela čas a okamžitě visela na voliéře, dožadujíc se vypuštění do divočiny. Chyba lávky, vždyť ta divočina byla právě bezpečně zavřená uvnitř. Dobrá tedy, pustím je proběhnout, v tom snad nebude žádný problém, vždyť vypadají tak roztomile. Otevřel jsem tedy dvířka voliéry a jemně sundal visící Píšťalku. Alfík mezitím vyrazil tryskem z voliéry a už se proháněl po pokoji. Krása. Držel jsem v ruce Píšťalku, pečlivě si dávajíc pozor, aby její nabroušená zubiska nemohla přijít 

do kontaktu se mnou. Znáte nás muže, musíme si každý problém náležitě technicky zhodnotit. K posteli to mám tři kroky a budu doufat, že až se tam dostanu, pozice před šplhající Píšťalkou uhájím ve zdraví. Když položím Píšťalku na zem, zpátky do voliéry, určitě stihnu přeběhnout na postel dřív, než vystartuje ven. OK, jdu na to. Píšťalku jsem šoupnul za dvířka voliéry a...

Ranní fretí krmení

Fajn. Úkol zněl jasně. Doplnit Píše a Alfovi zásobu granulí a vody, aby náhodou neumřeli, až je přepadne nečekanej hlad. Inu, připravil jsem si granule a vyčíhnul moment, kdy byli oba vzájemně zabaveni sami sebou a k tomu v dostatečně bezpečné vzdálenosti od vchodu do voliéry. Ha ha! Prej bezpečná vzdálenost. Byl jsem potichu jako myška, připlížil jsem se k voliéře a co nejtišeji jsem otevřel dvířka. Jenže fret Alf, též známý jako tchoř zubatý, se vyřítil rychlostí světla přímo proti mně, následován samozřejmě Píšou, přezdívanou tchoř bandita. Div jsem nebyl poražen na lopatky, ale podařilo se mi to ustát. Alfa jsem stihnul chytit, bleskurychle nasypat granule do mističky, Alfa k nim postavit, evakuovat se z voliéry a zavřít dveře. Ufff... jenže Píš byla venku a vycházející slunce se zlověs

tně odráželo v jejích vyceněných zubech. Pud sebezáchovy mi velel vzít nohy na ramena, ale přecejenom jsem musel banditu umístit zpátky za katr, než obrátí pokoj vzhůru nohama. Poskakovala kolem mě za hlasitého kvokání, couvala a dělala výpady... hu hu hu kvok, báječná sranda. Pokoušela se mě kousnout do nohy, ale nepovedlo se jí to, naštěstí jsem jí čapnul v letu! Samozřejmě si nezasloužila nic jiného, než pomazlení a podrbání svého lupičského kožichu. Nakonec byla bezpečně zajištěna ve svém obydlí a zbývala jednoduchá věc - doplnit vodu, naštěstí přístupnou z vnějšku voliéry :) Tolik k dnešnímu ránu a fretímu kvokání :)